NOVÉ KNIHY

❊  PRVNÍ ÚNOROVÉ PŘÍRŮSTKY  ❊

Z poličky na mě mrkají knížky, které čekají na přečtení, ale já stejně neodolala a nakupovala.

Když jsem na facebooku ve skupince viděla tyto dvě krásky musela jsem je mít.

JSOU SVĚTLA, KTERÁ NEVIDÍME

Dostala jsem možnost získat tuto knihu výměnou za jinou. Ani na chvilku jsem nezaváhala.

A je doma.

Zaprvé recenze na ni mluví za vše a zadruhé se mi fakt hodí do knižní výzvy jako kniha od autora Pulitzerovy ceny.

Marie-Laure žije se svým otcem v Paříži nedaleko Muzea přírodní historie. Její otec má na starosti tisíce zámků v budově muzea. V šesti letech Marie-Laure oslepne a otec jí postaví dokonalý model jejich čtvrti, aby si mohla ulice vštípit do paměti a byla schopná najít cestu domů. O šest let později Paříž obsadí nacisté a otec s dcerou prchají do opevněného městečka Saint-Malo, kde žije ve vysokém domě u moře Mariin samotářský prastrýc. Odvážejí s sebou nejspíš nejcennější a současně nejnebezpečnější klenot z muzejní sbírky. 

NARODILI SE, ABY PŘEŽILI

Tuto mi nabídla známá ze skupinky, se kterou jsem již dříve obchodovala a ví co mám ráda. No opět mě dostala a já si knihu prostě musela koupit.

Tři mladé matky a jejich neobyčejné příběhy odvahy, utrpení a přežití

Mezi milionem obětí holokaustu, které byly v roce 1944 poslány do koncentračního tábora Osvětim-Birkenau, prošly Priska, Rachel i Anka jeho branami s tajemstvím – všechny tři právě otěhotněly, a svému osudu musely čelit samy, bez manžela. S obrovským strachem z budoucnosti, poté, co už ztratily tolik svých blízkých, se tyto mladé ženy upnuly k tomu jedinému, co jim v životě zbylo: zachránit sebe a své nenarozené dítě. Jedna z matek pocházela z Třebechovic pod Orebem, druhá z Bratislavy a třetí z polské Lodže.

Kniha mapuje neuvěřitelné příběhy těchto tří žen – nejdříve do Osvětimi, pak do německého pracovního tábora, kde, polomrtvé hlady a udřené z nelidské práce, se snažily zakrýt svůj zdravotní stav. A nakonec je čekala pekelná 17denní cesta vlakem s tisíci dalšími vězni přes západní a jižní Čechy do tábora smrti v rakouském Mauthausenu. A když už se zdálo, že tuto cestu nepřežijí, podařilo se několika hrdinům z Horní Břízy dát potřebným trochu jídla a vody.

 

Takže si musím pospíšit s dočtením Školy noci, abych se mohla vrhnout na tyto krásky.