úterý 21. března 2017

ÓDINOVO DÍTĚ

ÓDINOVO DÍTĚ







AUTOR:  Siri Petersen
SÉRIE:  Havraní kruhy
ŽÁNR:  Fantasy
ROK VYDÁNÍ:  2016
VYDAVATEL:  Host
POČET STRAN:  568
PŘEKLAD:  Jitka Jindřišková






Vidoucí ochrání každého, 
kdo k Němu přijde.
Jeho ruka poskytuje ochranu proti těm,
co dlí v temnotách.



Představte si, že žijete ve světě, kde součástí každé bytosti je ocas a Vy ho nemáte. Jste nikdo, jste zrůda, jste jako nákaza, kterou ostatní jen opovrhují a zároveň se jí bojí. Přesně taková je Hirka.  Hirka bezocasá, plíseň, Ódinovo dítě, člověk.

„Přetočil dítě na břicho a přejel rukou podél páteře 
až do míst, kde měl být ocas.“

Až do svých patnácti let, žije Hirka v přesvědčení, že o ocas přišla jako malé nemluvně, když ji napadli vlci. Nastává však čas obřadu, kterým prochází všichni patnáctiletí a jsou uvedeni do řad dospělých. Součástí obřadu je přimknutí se zemí a to Hirka nedokáže. Otec tedy musí s pravdou ven a prozrazuje Hirce, že není jeho, ocas nikdy neměla a přišla z jiného světa přes havraní kruhy. Zúčastnit se obřad, pro ni znamená jistou smrt. Nezbývá tedy, něž utéct.


Jedním z vážených občanů, samozřejmě s ocasem je i Rime , Hirky přítel z dětství, ale zároveň potomek starobylého rodu a budoucí člen Rady. On, ale nehodlá v této rodové tradici pokračovat.

Ve výsledku se tedy oba vzpírají Radě, ikdyž ze začátku každý z jiného důvodu.Začíná boj o život, o svobodu, o pravdu jaký ten jejich svět vlastně je.


Dívka plíseň z kopců jdou,
pojď v náruč mou, pojď v náruč mou.
Plíseň prosí, až tvář se rdí,
však dívka „ne‟ dí.

Dívka a plíseň svou cestou jdou,
pojď v náruč mou, pojď v náruč mou.
Plíseň na kolenou žadoní,
až dívka „ano‟ dí.



OBÁLKA:
Musím říct, že ta mě od knihy spíše odrazovala, není styl, který bych na obálkách vyhledávala. Nicméně po přečtení zjistíte, že knihu dokonale vystihuje. Jenže to je až po a obálka by měla přece lákat k přečtení. mě osobně se kniha více líbí bez přebalu. Ta jednoduchost je dokonalá, a kdybych viděla v regálu takovou to obálku, určitě by mě na první pohled upoutala.




PŘÍBĚH:
Autorka vytvořila zajímavý svět, ale zorientovat se v ději je ze začátku poměrně náročné. Potřebuje notnou dávku trpělivosti, aby jste zvládli pochopit veškeré souvislosti tohoto světa. Jakmile ale zvládne prvních pár desítek stran, otevře se vám úžasný, barvitý a podmanivý příběh. Musím přiznat, že mě to trvalo asi do strany 150, než jsem se do knihy začetla a začala si jí užívat plnými doušky. Nicméně potom mi to kniha dostatečně vynahradila.
Autorka se nechala inspirovat severskou mytologií a v celém příběhu tak cítíte ten skandinávský chlad, mystiku a víru v určitý druh božstva. Toto se jí povedlo vystihnout úplně dokonale.

POSTAVY:
Postav autorka do příběhu dala tak akorát. Líbilo se mi, že nás nezahltila množstvím, které si pak nelze zapamatovat. věnovala se hlavně dvěma hlavním postavám Hirce a Rimovi, kolem kterým vystavěla malou armádu postav vedlejších.
Oba hlavní hrdinové vám svými charaktery budou okamžitě sympatičtí. Hirka bezocasá není žádná ukňouraná chudinka tesknící nad svým osudem. Ale zase to není žádná přehnaná super hrdinka. Jen je prostě jiná a snaží se s tím vyrovnat po svém. Rime udatný bojovník, s vlčíma očima a dlouhými sněhobílými vlasy, mizící a přicházející jako stín. No není možné si ho nezamilovat. Ostatní postavy měli vždy své opodstanění a byly dostatečně vypodobněny, aby jste pochopili jejich podstatu.

ZÁVĚREM:
Úplně chápu, že autorka za tuto knihu dostala cenu Fabelprisen za nejlepší norskou fantasy. I přes určité útrapy, jako je poměrně dlouhý a složitý začátek a někdy málo pochopitelné zvraty, které vám autorka nijak nevysvětlí a musíte si na ně přijít sami, bych ji zařadila  na horní příčku světové fantasy.
Nicméně jako vítěze nad knihou Jiskra z popela bych ji nenazvala. Jiskra pro mě byla mnohem čtivější, více návyková.
I přesto dávám Ódinovu dítěti plný počet hvězdiček a jdu se poohlédnout po druhém díle s názvem Plíseň. protože jak jistě chápete, konec je otevřený a já nutně potřebuji vědět co bude dál...


4 komentáře:

  1. Pěkná recenze, je vidět, že jsi byla z knihy nadšená... Každopádně, já jsem z ní byla poněkud zoufalá a moc se mi nelíbila :D Ale jak to tak bývá, sto lidí, sto chutí! :) :D (V případě zájmu: http://kniznivelryby.blogspot.cz/2017/01/odinovo-dite-siri-pettersen.html )

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, já byla zoufalá asi do strany 150, fakt jsem měla chuť s ní seknout, ale pak najednou to začalo dávat smysl a už jsem v tom byla až po uši. Ale lepší než Jiskra teda není. Na tvojí recenzi ráda mrknu.

      Vymazat
  2. Obalka je hodne creepy a taky me odrazovala. Kazdopadne knizka za me super. A hlavne miluju Siri. Mluvila jsem s ni na Svete knihy a obcas si pisem a ta zenska je bombova :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentík. To, že jsi se setkala se Siri závidím, no mě by to nebylo nic platné, nejsem moc jazykově zdatná :).

      Vymazat